Cestopis – Francouzská Guayana

Cestopis – Francouzská Guayana

Nejmenší metropole Jižní Ameriky. Hlavní město Francouzské Guyany, poslední kolonie evropské mocnosti na jihoamerickém kontinentu. Pouze asi čtyřiceti tisícové Cayenne plné koloniálních domů, působí velice pohodovým dojmem. Samozřejmě je nutno si odmyslet neutěšený stav většiny budov a potlačit dojmy z neupravených a nečistých ulic. Pokud pominete tyto charakteristické znaky podobných postkoloniálních sídel, jedná se o kouzelné městečko, které překvapilo svou ospalostí a často i nezvyklým klidem v denních hodinách. Místní, se rádi probouzí k životu až se soumrakem.

Francouzská Guyana čítá všeho všudy 170.000 obyvatel na území srovnatelném s velikostí Portugalska. Jako Francouzský zámořský department, tj. francouzské správní území, je považovaná za součást mateřské země. Francouzská republika zajišťuje mezinárodní vztahy této země. Kromě Guyany patří do této skupiny i tropické ráje Guadeloupe, Martinique a Réunion.

I když je Cayenne svými rozměry spíše vesnicí nežli městem, i přesto má svým návštěvníkům co nabídnou. Proto se rychle osprchujte, abyste smyli prach z cest a okamžitě se vydejte do ulic.

Začněte na palmami osázeném Place des Palmistes, považovaném za jakési centrum všeho dění. Leží v severozápadní části města. Doslova pár kroků severně od tohoto náměstí leží zátoka Anse de l´Hopital. Pobřeží Atlantického oceánu nás přivítalo pláží po velikém odlivu a skupinkami místních obyvatel na odpoledním pikniku. Mezi náměstím a pláží stojí ponurý areál připomínající koloniální věznici. Klid panující za zdmi komplexu nám bohužel nenapověděl, zdali je v celách ještě někdo vězněn.

Jindy se můžete potěšil procházkou krásným jihoamerickým ránem, která vás zavede až na kopec, honosně zvaný Fort Cépérou. Pevnost leží na západ od Place de Palmistes. Spíše než o pevnost se jedná o lehce opevněné strategické místo, odkud se dalo s jedním dělem držet v šachu většina města. Nádherný rozhled společně s vhodnými světelnými podmínkami, zajisté podnítí vaši fotografickou explozi.

Vřele doporučuji, abyste si ještě před návratem do centra zašli na přístavní molo. Na pláži pod pevností, vždy čeká pár rybářských lodí na příliv, aby mohlo odrazit od břehu k dalšímu rybolovu. Jestli si člověk v cayennských restauracích může být něčím jistý, pak jsou to zaručeně čerstvé plody moře.

Dám vám i jednu dobrou radu. Pokud se chcete v Cayenne něco důležitého dozvědět, stačí zajít do restaurace hotelu La Bodega na Avenue du Général de Gaulle číslo 42. Sympatický majitel, mluvící výborně anglicky, vám se vším poradí. Budete třeba hledat Surinamskou ambasádu, abyste mohli cestovat po pobřeží dále na západ, do této sousední země nebo vás bude zajímat odkud odjíždí autobus do sousedního města Kourou. Stačí si sednout chvíli ke kávě a obojí se zajisté dozvíte.

Surinamská ambasáda se nachází na Avenue Léopold Héder, číslo popisné 3. Úřední hodiny jsou od pondělí do pátku a sice mezi devátou až dvanáctou hodinou dopolední. Zastávka autobusu je Avenue de la Liberté. Nebuďte však překvapeni až zjistíte, že se jedná o tři zastřešené lavičky bez jakéhokoli nápisu či vyvěšeného jízdního řádu.

Je docela možné, že získáte i tip na báječnou procházku, pro změnu do severovýchodní části Cayenne. Vydejte se po Avenue du Général de Gaulle směrem k městskému hřbitovu. Na Blvd Jubelin zabočte doleva a pokračujte ve směru k pobřeží. Dojdete až na pláž zátoky Anse Nadau a po písčito-bažinatém břehu se přesunete do krásného zákoutí zvaného Pointe Buzaré.

Jedná se o malý palmový háj z něhož vybíhají útesy a zařezávají se až daleko do mořské hladiny. Uprostřed kokosových palem obalených ořechy, stojí altánek dřevěné konstrukce se střechou z palmových listů. Díky stínu, kterého v této části světa není nikdy dost, se jedná o ideální místo pro nedělní siestu. Na chvíli se uvelebte do stínu stromů a sledujte nekonečné, dohněda zbarvené vody oceánu.

Po cestě zpět můžete napodobit mého kumpána Richarda, který při pobřeží bezděčně utrhl červený květ bougenvilie a na ulici jej k mému překvapení náhle daroval neznámé procházející dívce. Jelikož jsem šel pár kroků za ním, mohl jsem sledovat její údiv, ale také nefalšovanou radost z události, která se jí stala zřejmě prvně v životě.

Však se také několikrát blahem celá bez sebe, otáčela za Richardem a úsměv jí zářil od ucha k uchu. Snad jako by nevěřila svým očím, co jí to potkalo a očekávala snad od Richarda nějaký požadavek. Ten však pokračoval dál v chůzi jako by se nechumelilo. Celá, sotva pár vteřin trvající scénka, dojemná i zábavná zároveň, zlatě orámovala náš pobyt v Cayenne.

Martin Šlambor

< zpět