Malý fejeton na téma: Jsme „jednobarevní“?

Náš syn Tonda ještě když chodil do školky, mi popsal následující scénku - kamarád mi vynadal: “Ty Paroubku!”, tak mu prý pohotově vynadal také: “Ty Topolánku!" V první chvíli jsem byl zaskočen.. 5 až 6leté děti a mají takový přehled? Navíc se mi dostalo od synátora informace, že Paroubek je oranžovej a Topolánek modrej.. Na moji otázku, kdo že ti pánové jsou, jsem odpověď nedostal. Tak se mi ulevilo. Přeci jen, malé děti by se měly starat o hračky a o pohádky, na politiku mají času dost. Pak mě napadlo, že předškolní děti (pokud nejsou akademickými členy MENZY) se dle vývojové psychologie učí hlavně nápodobou. Přemýšlel jsem tedy dále, kde to mohly slyšet... Asi doma - první slova, první informace dostávají děti od rodičů. Znovu jsem přemýšlel, tentokrát nad tím, jestli mi manželka nenadává do Paroubků nebo Topolánků - zjistil jsem - nenadává. Znovu se mi trochu ulevilo. Tak si asi takto nadávají doma rodiče kamaráda mého syna (paní učitelku jsem vyloučil)... Nadávka "Paroubku" předávaná z rodičů na syna tedy asi znamená, že inkriminovaná rodina má doma modrý ubrus, modré povlečení, modré auto a vychovávají syna, aby myslel modře... a jeho svět bude jistě krásný - i když jednobarevný! Myslím že by nemělo být smyslem výchovy, vychovávat děti apriori s jednostranným pohledem na svět, navíc zabaleným do kontextu zdánlivě neviných narážek a urážek. Ono se to totiž nám rodičům může vrátit. Není jistě pro nikoho žádným překvapením, že "vracení" nastane v pubertě a ta přijde na děti jen mávnete proutkem. Zde si vezměme opět na pomoc vývojovou psychologii - ve vývojovém stádiu puberty se často stává, že děti dělají věci natruc rodičům, což se může projevit i v "obrácených" názorech na svět. Pak by ovšem kamarád mého syna ve svých 14 nebo 15 letech zoranžověl nebo proboha zčervenal - což by opět znamenalo jednobarevný pohled na svět - i když v barvě, která se jeho rodičům asi líbit nebude... Pointa - pokud můžeme, nechme děti dívat se na svět vícebarevně. Ať se mohou samy rozhodnout, kam vlastně patří...  

Mgr.Tomáš Kříž 

< zpět