Návštěva pracáku

Víš kamaráde předcházelo tomu zlé tušení a sny. U nás ve fabrice bylo takové zvláštní dusno, ale po probuzení pohoda, vždyť práci máš, tak neblbni. Sny se vyplnily, práci nemám. No, ale je tu přeci pracák, tak je houby zle, pomůžou! Romane, nepřeji ti to a nechci o tom zrovna s tebou optimistou tělem i duší mluvit. Jdi se tam podívat sám a uvidíš. A já tedy šel.

Před honosnou budovou ve strmém kopci postávali hloučky povětšinou mlčících lidí, neochota komunikovat byla zřejmá už z jejich výrazu ve tváři. Optimismus asi odešel na pohřeb zvonícímu nadšení z náměstí, dnes už jakoby dávné minulosti. Výraz vzdáleně podobný úsměvu snad jen u pár romských občanů, ale není to asi pravidlo. Snad si jdou jen pro razítko, nevím, neznám jak to tu chodí. Jsem tu prvně. Stranou od vchodu popelnice pro nedopalky, i ta Jsem tu prvně. Stranou od vchodu popelnice pro nedopalky, i ta se tvářila smutně, oharky z těch nejlevnějších cigaret ti asi nedělaly dobře a k tomu ještě ty zkroušené pohledy, zkřivená ústa nechutí to fakt ani popelnici nepotěší.

V duchu se modlím ať nepotkám nějaké kamarády, co bych jim říkal, že jsem přišel jen tak ze zvědavosti, že mi firma šlape a vše je OK. Mám smůlu neumím lhát, tak raděj někoho nepotkat. Kšefty nejdou a co potkalo kamaráda se otírá i o mne.

Úřad působí skličujícím dojmem, deprese.Rád bych viděl za přepážkou exministra Nečase, jak s úsměvem argumentuje „každý kdo chce může bez problému práci najít“. Asi jsou tu ti, co nemají ty správné buňky na výdělky min. 100 tisíc. Nebo na to nemají žaludek?

Vcházím, všude samá cedule a směrovník, lidí nával, dlouhá fronta až ke vchodu a u příjmu nebo něčeho podobného jedna znavená paní, z níž ochota zrovna nevyzařuje. Moje snaha postoupit dopředu k pouhému dotazu je zmařena, řada začala hučet, nepředbíhat, dozadu, nakonec. Chci se jen na něco zeptat tvrdím, ale má námitka nevzbudila kladný ohlas. Až tady budeš po desáté, taky se nedáš. Touha po informacích se scvrkla nejmenší. Kamarád má pravdu, to je čas. Kdyby tu byl alespoň ten užvaněný Nečas.

Odcházím, tak snad zase jednou a odvahu hochu!

Roman Lád

Roman Lád, neuvolněný člen Rady ÚMO - Ústí nad Labem - střed, člen ÚVV ČSSD

 < zpět