Rozhovor s úspěšným severočeským spisovatelem Ladislavem Muškou

Narozen 17. září 1928 v Semilech. Vyučil se sladovníkem, při zaměstnání vystudoval v Praze operní zpěv. Téměř 40 let byl členem ústecké opery. Prozaik, dramatik, recenzent, redaktor. Spolupracuje s tiskem, rozhlasem, TV. V období normalizace měl ve vydávání a tvorbě jako takové dvacetiletou nucenou pauzu… jen pro divadlo tvořil pod pseudonymem. Je členem Obce spisovatelů v Praze, předsedou Severočeského klubu spisovatelů a členem Casanovské společnosti. Získal několik ocenění v různých literárních soutěžích, například I. cena za pohádku Jak labuť tančila v Labutím jezeře (Praha 2000 – Evropské město kultury, kategorie profesionálové). Žije v Ústí nad Labem. Informace o autorovi možno nalézt v různých typech slovníků, atd. Jeho literární práce jsou přitažlivé jiskrným humorem a lahodnou češtinou.  

Z TVORBY 

Na silnějším konci prutu (SN, Liberec 1962), Pohádky z hubaté pohody (SN, Liberec 1965), Amorek má mušku, aforismy, (Horák, Ústí nad Labem 1991), Kočky přes cestu (Magnet, Praha 1991), Příběhy stříbrných rybníků (Blahoslav, Praha 1993), Casanova píše Lorenzu da Ponte (Kapucín, Duchcov 1994), Vážení truchlící a ostatní hosté /E/ (Fabio, Louny 1994, vydáno opakovaně v r. 1999), Malířův kocour a kocourův malíř (Blahoslav, Praha 1994), Zápisky z cest za tajemstvím ostrova Žena (Fabio, Louny 1997, ilustrace Pavel R. Vejrážka), Dovolíte, signore Giacomo? (Kapucín, Duchcov 1998), Jediný na světě /B/ (Fabio, Louny 1998), Ostrov u čtyř olší (Albatros, Praha 1999), Hrůzy ústecké opery (vydalo Město Ústí nad Labem, 2000, ilustrace Miloš Nesvadba), Můj táta Bivoj (Městská knihovna v Semilech 2000, ilustrace Vladimír Komárek), spoluautor knížky aforismů Postřehy /T/ (vydalo nakl. Luděk Kovář – Gumruch DTP, Praha, prosinec 2000), Co dům dal /B/, aforismy (Louč 2001), Žena... je tvé jméno /E/ (ŽÁR 2002), Miláčkové /B/, PF 2002 spolu s Boženou Klímovou. Loňské zářijové životní jubileum oslavil dvěma knihami: Jako chmýří pampelišek a Zlato (2003) - recenze. Dále je spoluautorem řady sborníků, recenzuje poezii i prózu. Na jaře letošního roku prodělal srdeční příhodu, která však pro něj byla námětem krátké humorné povídky Infarkt /B/, spolu s Marcelou Zlatohlávkovou drobnotisky aforismů Bílé myšlenky I., II., III., a Proč koušeme, my psi?.

Z rukopisů: Obsáhlý historický román z období třicetileté války, s novým pohledem na osobnost tzv. „Zimního krále“.  

S Láďou jsem strávil v družné debatě v příjemném prostředí jeho podkrovního bytu téměř dvě hodiny jednoho zářijového odpoledne a zde je část robíraných témat: 

Dotaz č.1 (Hovorka) Zajímalo by mne, jak vypadá tvůj pracovní den?  

Odpověď (Muška): Ráno, tak kolem 6 hodiny, mne probudí kocour Rarášek, udělám si čaj a dám se do psaní. Své rukopisy píši zásadně v ruce a pak je dávám přepsat. Po 2 až 3 hodinách psaní jdu na procházku a k psaní se vracím až v odpoledních hodinách – jde ale spíše o korekce a úpravy textu. Text píši většinou ve 2 rovinách (alternativách), z nichž pak vyberu konečnou verzi. Záleží samozřejmě na typu – je-li to detektivka či román nebo jen esej.  

Dotaz č.2 (Ho) Jak vybíráš témata svých románů, detektivek či esejí?

Odpověď (Mu): Inspirace či náměty čerpám jednak ze vzpomínek a pak z různých podnětů ze všedního života. Např. jsem byl svědkem příhody, kdy se jedné paní ozval v kabelce mobilní telefon a když ho vyndala zjistila, že není její… Schovávám si to v sobě a bude z toho detektivka. Jde tedy vždy a uchopení nějakého zajímavého tématu ze života, dát pak do vhodné literární formy např. v detektivce či románu musí na sebe události navazovat a je vhodná nějaká pointa pokud možno vtipná.

Dotaz č.3 (Ho) Jak dlouho trvá napsání takového románu. A na co se můžeme těšit v nejbližší době z tvé spisovatelské kuchyně?

Odpověď (Mu): Ještě letos by měl vyjít román „Veronika Vražednice“. Napsání takového románu o rozsahu cca 200 stran a jeho korekce mi trvá asi 1 rok. Nyní je román v korektuře. Snad se již brzo objeví na pultech knihkupectví. Samozřejmě, že vždy pracuji souběžně i na jiných knihách či esejích a k tématu se vždy vracím a precizuji ho až do konečné formy .

Dotaz č.4 (Ho) Jaké téma ti „leží v hlavě teď“, není-li to tajemství ?

Odpověď (Mu): Zajímá mě otázka filosofie „bezdomovectví“. Jsou tito lidé svobodnější než spořádaní občané? Co je k tomu vede, že volí tento způsob života? Je možno je zapojit do jiných aktivit např. do sportu? Jak vlastně přežívají zimní období, kdy my spořádaní máme v bytech teplo?

Dotaz č.5 (Ho) Jak jsou spisovatelé nyní po Sametové revoluci organizováni, kolik jich je co do počtu? Máš mezi spisovateli nějakého dobrého kamaráda?

Odpověď (Mu): Severočeši jsou organizováni v Severočeském Klubu spisovatelů, který je pobočkou celostátní sekce spisovatelů. Regionální organizace přibližně kopírují hranice krajů ČR. Organizovaných spisovatelů v ČR je na 700, konkrétně v Severočeském regionu je asi 40 aktivních spisovatelů. Mezi mé kamarády patří především psychiatr MUDr. Cimický, mimochodem předseda České sekce mezinárodní asociace autorů detektivek (AIEP). Dalších kamarádů a přátel mám spoustu.

Dotaz č.6 (Ho) Dá se psaním v současné době uživit? A jaká je podpora spisovatelů na Severu.

Odpověď (Mu): Kromě Wieviegha tak asi 2 až 3 další spisovatelé v rámci naší země jsou schopni se živit psaním. Z Kulturní komise Rady města Ústí nad Labem nějaký příspěvek na psaní posílají a vydavatelé sem tam něco na činnost spisovatelů kápnou. Nejde ale o zásadní „živobytní“ podporu.

Dotaz č.7 (Ho) Jaké máš další záliby kromě psaní ?

Odpověď (Mu): Především rybařina, ale ne ta sedavá. Rád se prodírám zarostlými břehy kolem pstruhových potoků. Potom les a houby, přírodu vůbec. Samozřejmě čtení dobrých autorů, a hudbu hlavně symfonickou, ale třeba i country.

Dotaz č.|8 (Ho) Jak jsou organizováni sociálně demokratičtí senioři v okrese Ústí nad Labem

Odpověď (Mu): Asi jako ve všech okresech, u nás jsou dost aktivní i při spolupráci s Masarykovou akademií, hlavně zásluhou Míly Draxla, člověka se záviděníhodnou energií.

Dotaz č.9 (Ho) Politika ve tvém životě ? Regulace státu a svoboda občana.

Odpověď (Mu): Je těžké najít zde hranici tak, aby se občan státu cítil ještě svobodný a přitom nemusel svá práva hájit před různými živly. Právě den po mých jedenaosmdesátých narozeninách (18.9.) mi nějaký lump u lesa poblíž obce Kozly na Českolipsku rozbil sklo u auta a neodjel s ním jen díky tomu, že mám zamykatelnou zpátečku. Musím poděkovat policistům ze Žandova za vzácnou slušnost , s jakou případ řešili. Ale osobně se nemohu vyrovnat s přítomností bývalých normalizátorů ve veřejném životě.

 

Na závěr rozhovoru mi Láďa Muška věnoval jeden autorský výtisk knihy „Nenechám si tě vzít“ a půjčil soubor nejlepších letošních detektivek českých autorů – v němž na str. 82 – 91 figuruje i jeho detektivka „Pes kouše trávu, když má pršet“.

Dodatek:

Nejlepší detektivka vznikla v Ústí

Česká sekce mezinárodní asociace autorů detektivní literatury AIEP rozhodla o tom, že cenu „kniha roku“ letos získá spisovatel Ladislav Muška za knihu – „Nenechám si tě vzít“. K tomuto ocenění mu poblahopřála také náměstkyně primátora Zuzana Kailová (viz. foto dole). „Knihy Ladislava Mušky jsou velmi čtivé a přitažlivé díky jiskrnému humoru. Krásná je také jeho čeština“, řekla po setkání s prozaikem, dramatikem a redaktorem, náměstkyně primátora.

 Česká sekce mezinárodní asociace autorů detektivní literatury pořádá každoročně soutěž o nejlepší knížku a o nejlepší povídku. Ladislav Muška pro letošek počítal jen s cenou Havrana za nejlepší povídku „ Pes kouše trávu, když má pršet“, ale nakonec dostal cenu nejvyšší a to za knihu roku. Oceněná kniha nabízí příběh ze současnosti s několika typy lidí. Kriminálních prvků je tam poskrovnu. Pro samotného autora je důležitější příběh než policejní praktiky. Cenu Jiřího Marka převzal Ladislav Muška z rukou náměstka Ministerstva vnitra Jiřího Komorouse.

 

Ing. Jaroslav Hovorka, Ladislav Muška

< zpět